Znáte to? Chcete se o něco podělit, něco sdělit, něčím obohatit svět a vlastně nevíte čím? Na mě to přišlo zrovna teď (teda, na mě přišlo víc věcí, ale teď myslím samozřejmě to, co zmiňuju vejš). Prostě jsem si řekl "Hele, někdo ty tvoje žvásty fakt čte, tak co nenuceně napsat nějakou další blogovinu? No co by nebylo. A tak jsem tady a v dnešním blogu si odhalíme taje toho, jak psát něco, co je vlastně nic. Sakra, to zas bude blog za všechny prachy. Tak ok.
Zadal jsem si úkol napsat alespoň tři odstavce, člověk se ani nenaděje a už jeden má. Tajemství psaní o ničem je vlastně velmi jednoduché. Stačí se definovat, co je pro vás to slavné "nic". Ale i to může být dosti zrádná věc. Pro vás to může něco být, ale pro ostatní už ne. Kdybych tu třeba napsal 100x za sebou větu "Miluju Apple", tak když si to přečte nějaký Androiďák, tak při čtení si řekne "To je debil", zavře to tu a už se nevrátí. Je taky dost možný, že to udělá i bez tohodle, protože už jsme cca v půlce druhého odstavce a co jste se dozvěděli? Ano, dozvěděli jste se to, že bych možná měl velmi slušný uplatnění v politice, protože obsahu tu už je jak talentových soutěží v Česku, ale jinak tu není nic. Pomalu jsem se dostal do tak vysoké sebekritiky, že si vlastně říkám, proč v tom vůbec pokračuju, ale tak co, přece už takovou hromadu textu nesmažu.
Ty bláho, třetí odstavec. Bože, co tu mám psát? Psát, že je to vzrušující jak sex vážek nad rybníkem asi nemá smysl, protože psát žvásty do prázdna je spíše zoufalost. Napadá mě, že bych do toho mohl ještě začlenit prvky úvahy, tak jdeme na to..... Jsem zoufalec? Mám si na tuto otázku odpovědět? Položil jsem už dost podivných otázek na to, aby měl tenhle odstavec dost prvků úvahy? Dáme sem ještě jednu otázku před tím, než to všechno zodpovim? Nevim, ne, asi jo a už se stalo. Asi to nebyl úplně dobrej nápad psát tenhle blog, ale což. Berte to jako důkaz, že i nic se dá popsat ve třech odstavcích. V každym blogu jsem se zatím omlouval, že jsem vás připravil o čas a víte co? Teď budu rebel a neomluvim se nikomu! Znáte mě a víte, jak moc velký kraviny dokážu vyplodit, tak už se ničemu nedivte! A máte za to! Jo a taky tenhle blog nebude mít korekturu, protože se mi to nechce číst podruhý. A tak alespoň složim poklonu tomu, kdo to vážně celý přečet, protože už při prvním odstavci se na to mohl vys....kakat. Stejně mám takovej špatnej pocit z toho, že jsem vás připravil o čas a nic si z týhle hromady nesmyslů neodnesete, takže mě napadá nahodit filozofickou otázku....
PROČ DO PR*ELE TY DEMENTI NEUTEČOU???????
Žádné komentáře:
Okomentovat